Zkuste něco nového – Keňa 2011

Po mnoha a mnoha výpravách za rybami na sever, do Norska, někteří z naší party uvažovali o změně: „Chce to jižní moře, pořádné mečouny a plachetníky.“ nebo :  “Chtělo by to zacelit tu dlouhou zimní mezeru, jet někam do tepla.“ atd. Tyto stesky zazněly mnohokrát na našich nedělních poradách. Ale tak jak to bývá, řeči se vedou a čas plyne. Až jednoho březnového dne, kdy už slunce začínalo rozehřívat poslední zbytky sněhu, mi zazvonil telefon s velmi neobvyklým číslem.  Kupodivu se ozvala čeština. Nabídka zněla výborně a prostě se nedala odmítnout. Prý máme přijet hned, je volno a ryby v Keni berou.

Ozval se člověk, který žije v Keni a nabízí mořský rybolov, safari a další exotické atrakce. Okamžitě kontaktuji parťáky a netrvá dlouho a skupina natěšených dobrodruhů čítá 4 rybáře. Nastává první problém:  Kde získat letenky za slušnou cenu? Ten se opět rychle daří řešit, sice s odletem z Düsseldorfu, zato za cenu 440,-€ na osobu bez přestupu! Pobyt na 14 dní není úplně ideální,  ale jiná možnost není.  Teď už nestojí nic v cestě, i rodiny dokonce moc „neprotestovaly“.

Od prvního telefonátu z Keni po odlet uplynulo 8 dní!!! Najednou to jde, stačí chtít :-)

Nastupujeme na noční let plni očekávání.  Trvá nekonečných 8 hodin a v jeho průběhu vyplňujeme žádosti o víza...  Před přistáním zahlédneme domečky z hlíny a lupení a už letadlo klouže po přistávací dráze. Na tu po chvíli vystupujeme a přejeme si, co nejrychleji se zbavit zbytečného oblečení. Už ráno v 6 hodin místního času je slušné horko.  Po vyřízení všech náležitostí vycházíme z haly, kde na nás již čeká Marcel – v Keni žijící Švýcar, u kterého budeme celý pobyt bydlet a Martin – Čech, který nám volal.

První a druhý den necháváme na aklimatizaci a trávíme je na různých plážích a krásných hospůdkách na pobřeží.

Trochu nás zklamalo místní moře. Čekali jsme  korálové moře typu Egypt, ale trochu jsme se spletli. Je zde útes, který je někde vzdálen i 1 km od pláže. Tam se lámou oceánské vlny. Odtud je jakási písčitá proláklina většinou porostlá mořskými trávami. Při odlivu je zde minimum vody a vzniklá jezírka jsou opravdu horká. Zdržuje se tam minimum ryb. Po přílivu je zase voda zakalená. Ideální čas na šnorchlování je tedy asi hodinu po plném přílivu, kdy je možno spatřit mnoho druhů i větších ryb, ale minimum korálů.

 Osvěžujeme se místním pivem Tusker – v překladu slon, který je také na etiketě. Stojí od 90 do 150 šilinků, což je 25 – 40 Kč. Ostatně ceny v místním supermarketu Nakumat jsou srovnatelné nebo mírně nižší než naše. Nakupování u místních „stánků“ přenechávám na odvaze každého.

Navštěvujeme místní přírodní Heller park, kde je pěkná hospůdka postavená přímo nad sladkovodním jezírkem. Při popíjení Tuskera pozorujeme tilapie a menší druh sumce.  Návštěvu ukončujeme krátkou procházkou, kde obdivujeme všemožné druhy palem a skotačící opice.

3. den vstáváme již v 5 hodin ráno. Po vydatné snídani nakládáme chladící box se svačinkou a pitím do aut a již se řítíme sílící dopravou směrem přístav v zátoce Mtwapa. Všichni se shodujeme v tom, že jsme rádi, že nemusíme v tomto „blázinci“ řídit. Vždyť za celou dobu našeho pobytu jsme neviděli ani jedinou dopravní značku, natož ukazatel směru. Nejdůležitější součástí auta je tu určitě klakson. Po projetí chudou čtvrtí Bamburi zastavujeme nad přístavem. Tam už nás vítá náš kapitán s průvodcem , kteří nám pomáhají nanosit proviant do lodě. Projíždíme směrem k ústí zátoky a obdivujeme luxusní sídla v okolí mangrovníkových hájů. Zdravíme se s místními rybáři, lovícími nedaleko ústí z člunů vydlabaných z kmenů, i turisty, kteří vyráží na konkurenčních lodích za velkými rybami na Indický oceán. Po výjezdu vypouští za loď průvodce Thomas 6 udic opatřených povrchovým dráždidlem a filetkou z ryb napíchnutou na háčku. 

2 udice jsou „vyvezeny“ na každé boční ráhno, 5. je vypuštěna ze zádi daleko za loď, stejně jako 6. s malou chobotničkou blíže za loď. Ta je určena na lov menších tuňáků zvaných bonito. K našemu velkému překvapení přichází brzy po výjezdu na otevřené moře první záběr. Podle předem vylosovaného pořadí usedá do zdolávacího křesla Leoš. Ryba moc nebojuje, ale je cítit její váha. Po pár výpadech je dotažen k lodi makrelovec, místními zvaný wahoo. Váha ukázala 12 kg, míra 120 cm. I když bylo naše počáteční nadšení obrovské, postupem času pomalu mizelo. Za celých 8 hodin na moři jsme zaznamenali už jen jeden útok, zřejmě od zlaka nachového – dorada, ale bez úspěšného zdolání. Víru v pěkný úlovek pro  další dny do nás dostalo spatření několika výskoků mečounů a zhlédnutí hejna delfínů, kteří asi půl hodiny následovali naši loď.

Po návratu „domů“ nás čekalo překvapení v podobě večeře. Podávala se banánová kaše s chutí podobnou naší bramborové s dušeným masem – vynikající záležitost. Ostatně u černé paní domácí pocházející ze sousední Ugandy jsme si poručili domácí kuchyni, což se ukázalo jako velmi dobrá volba. Jídla, jako arašidová omáčka s masem nebo zeleninové polévky, měly neobvyklé chutě, ale vždy jsme se mohutně přejedli... Překvapením byla skutečnost, že nevařila ryby. Jsou prý pro místní velmi drahé. V dalších dnech jsme si pochutnali jen na námi nalovených.

Pokračujeme na pláži, fouká vítr a lodě nevyplouvají. Objednáváme si oplachtovanou kánoe vydlabanou z jednoho kusu kmene. Dovezli nás na odlivem odhalený atol, kde nám ukazují živočichy zde žijící.

Brzy ráno již nasedáme opět na „naši loď. Tentokrát si domlouváme možnost lehčí přívlače s vlastními pruty. Lodivod zastavuje v hejnu lovících ptáků, ale naše snažení se mění v marnost. Po cestě zaznamenáme první záběr od plachetníka. Ten ale po pár výskocích uniká. Tento den nám již není přáno a po osmi hodinách na pohupující se lodi se rádi vracíme do přístavu.

Po domluvě s Marcelem si objednáváme změnu v podobě dvoudenního výletu na safari do národního parku Tsavo east.

Žádáme i o výměnu lodi, což je nám přislíbeno.

Brzy ráno vstáváme, přijíždí speciálně upravený mikrobus se zvedací střechou. Po třech hodinách s jednou občerstvovací zastávkou přijíždíme plni očekávání k národnímu parku. Po zakoupení nezbytných safari kloboučků se již otvírá brána a my vjíždíme do obrovské přírodní zoo s typicky červenou půdou. Je odpoledne a slunce nemilosrdně pere do okolí. I přesto velmi brzy potkáváme stádo prasat bradavičnatých, zebry, mnoho druhů antilop, žirafy i stáda slonů, překvapuje nás, jak vysoká je zde koncentrace právě těchto „chobotnatců“.  K večeru se ubytováváme ve stylovém hotelu na „Lion hill“ – Lvím kopci. Večer a potřetí znovu brzy ráno vyjíždíme do parku, na který máme z hotelu fantastický výhled.  Při večeři pozorujeme stáda slonů putujících pod námi, velké dvoubarevné ještěrky, chameleony, všemožné ptáky a papoušky – úchvatný zážitek. Ranní projížďka byla nejzajímavější. Zvířata byla více vidět a jako vrchol  návštěvy jsme narazili na smečku lvů, kteří se nerušeně procházeli okolo našeho auta. Byl to pro nás neuvěřitelně krásný zážitek!

Po obědě se vracíme domů, kde se dozvídáme novinku v podobě jiné, údajně lepší lodě. Ráno opět fouká vítr, takže se rybolov přesouvá do odpoledních hodin. Po obědě připlouvá přímo k pláži loď s posádkou. Po nastražení návnad za jedoucí lodí lovíme malé kranasy a to je bohužel vše. Pomalu propadáme skepsi. Znovu žádáme Marcela o zařízení pořádné rybářské lodě a ne jenom výlet na moře.

Pár dní trávíme odpočinkem u moře a hotelového bazénu. Dlouhou chvíli si krátíme pozorováním místních krásek s konstatováním, že každá druhá by mohla na molo jako modelka – moc pěkná podívaná :-)

Konečně nám pan domácí sděluje novinku, že další den máme domluvenou rybařinu na pořádné lodi anglické majitelky. Naše zvědavost a zároveň obavy narůstají. Ráno se řítíme přeplněnými ulicemi Mombasy do přístavu Mtwapa, kde na nás čeká opravdu rybářská „superloď“ – katamaran. 2 motory 100 PS, echolot, GPS, radar, na první pohled naprosto jiná kategorie.  Bez okolků vyrážíme přímo na otevřené moře - cca 12 námořních mil, což trvá 3 hodiny. Nastraženo je 6 prutů, 1 z horní paluby, 2 boční z ráhna a 2 boční dráždidla bez háčků, připomínající hejno létajících ryb. Tyto se později ukázaly jako velmi účinné, žádná předchozí loď je nepoužívala. Po cca 2 hodinách vidíme lovící ptáky a téměř okamžitě atakují nástrahy 2 bonita. Za cca 3,5 hodin od výjezdu registrujeme razantní záběr na horní prut, následuje  dlouhá jízda, potom zdolávání cca 10 minut, bez výskoku. Je gafována barakuda 19 kg, 142 cm. Dle průvodců šlo již o kapitální kousek.

Poté, co se hodinu nic neděje, se okolo vnadících „letadélek“ objevuje ploutev. Průvodce zkušeně přitahuje druhý prut s návnadou a háčky. Následuje razantní útok provázený výskokem. Průvodce zasekává a předává prut Leošovi. Snad ve stejný moment se roztočí i 2. malý multiplikátor na prutu nastraženém na bonito s malou chobotničkou a malým háčkem. Průvodce opět zasekává a předává prut Jirkovi s upozorněním na malý háček a poukazuje na opatrnost při zdolávání.

A tak v jednu chvíli střídá nudu ohromné divadlo. Dva plachetníci vyskakují daleko za lodí a není ani zdaleka jasné, který je čí.  Ten Leošův se ale po asi deseti minutách vzdává a je zkušeně naveden podél lodi a vytažen za svůj meč na loď. Jirkův plachetník se tak lehce vzdát nechce. Z neutuchající sílou znovu a znovu odvíjí velké množství vlasce, několikrát vyskakuje nad hladinu a předvádí neskutečný tanec na své mohutné ocasní ploutvi. Přece jenom je uloven pouze na malý háček a jeho zdolávání vyžaduje větší cit. Rybářova zkušenost a trpělivost přináší časem ovoce a i tento rychlík je naveden na bok lodi a vytažen na palubu. Míra ukázala stejnou délku 250 cm, váha prvního byla 25 kg, druhého 33 kg.

Oba unavení rybáři zapíjí úspěch opět pivem Tusker - Slon. Lov se chýlí ke konci. Po cestě do přístavu skončí na palubě ještě 2 bonita. Průvodce ještě před příjezdem vyvěšuje dvě červené vlaječky, na důkaz zdolání 2 plachetníků.  Konečně pořádný důvod k návštěvě stylové, přístavní  restaurace, kde nás obsluhuje krásná místní děva.

11. den pobytu trávíme odpočinkem u hotelové pláže a střádáme plány na poslední výjezd na moře, stále nám chybí místní krasavec a bojovník -  zlak nachový, světově známý jako dolfin nebo dorado.

Poslední den je tady, již teď jsme spokojeni a to ještě netušíme, co nám Indický oceán tentokrát nadělí.

Poměrně brzy po výjezdu máme záběr na horní prut a v dáli vyskakující ryba s krásně zlatavomodrou barvou nenechává nikoho na pochybách, že je to dorado. To ještě netušíme, že tento den zdoláme celkem 8 těchto krasavců. Nejdelší měří 120 cm. Dnes si opravdu zarybaří všichni. Nálada na lodi byla zcela odlišná, než na lodích, které jsme měli dříve. Stále se něco dělo a o nudě nemohla být ani řeč. Spokojení se vracíme do přístavu a pořizujeme poslední společná fota. Pomalu se loučíme s keňským dobrodružstvím . V tom se stane něco naprosto nečekávaného. Rozhrčel se multiplikátor bočně nastraženého prutu. Nikdo nechápe, co se děje. Lodivod náhle prudce přidává plyn a my málem padáme na palubu. Najednou uvidíme ve velké dálce napravo od lodě vyskakovat rybu. Lodivod křičí: „blue marlin“. Neuvěřitelné se stává skutkem, zabral nejvíce ceněný mečoun ze všech mečounů – blue marlin. Rychle smotáváme všechny udice, to už ve zdolávacím křesle sedí Pavel a jen sleduje, jak mu mizí z navijáku silon. Neskutečné výskoky a tanec na ocasu, nevycházíme z úžasu. Tohle ještě nikdo z nás nezažil. Ryba se silou ponorky se najednou ztrácí v modré hlubině. Jen tušíme, kde se asi nachází. Najednou tah povoluje a nastává pokus o navinutí snad 500 metrů šňůry.  V tom teple to není žádná hračka, což dokazují čůrky potu stékající po Pavlově obličeji. Dostává sprchu sladké vody a tekutiny. Boj trvá asi půl hodiny. Ryba je přitažena k lodi. K našemu překvapení přichází průvodce s obrovským gafem, který zabodává do unaveného těla nádherného dravce. Přichází na pomoc lodivod a společnými silami dostávají válcovité tělo na palubu.  Vybuchujeme neskrývanou radostí a nevěřícně hledíme na 250 cm dlouhé, válcovité tělo. Lovec přijímá gratulace a panáčka moravské slivovičky. Dostává se nám vysvětlení, že mečoun bojoval moc dlouho a návrat do rodného živlu by již nemusel přežít.  Před návratem do přístavu hledá lodivod bezvýsledně modrý praporek na znak ulovení této krásné ryby. když ukazujeme na jeho modré bermudy a na stožár, poprvé vidíme červenat se černocha :-) Váha nakonec ukazuje 65 kg, takže nakonec nic extra. Nedokážeme si představit, jak asi bojuje ryba, vážící třeba 10× tolik...

Vždyť bolesti Pavlových svalů přetrvávají ještě několik dnů.

Závěrem bych rád rybolov v Keni doporučil. Tolik zážitků a přitom nejlepší sezóna je právě v zimních měsících.

Nejekonomičtěji se na pobřeží Mombasy dostanete s německou C.K., kdy se ceny včetně letenky, ubytování  a plné penze pohybují  od 20 000,- Kč na osobu. Rybolov na opravdu dobré lodi Vám rádi zajistíme v naší  C.A. Fisherman. Cena za 8 hodin rybolovu je 500 dolarů za výjezd. Ideální je počet 4 rybářů.

Za celý pobyt jsme vyzkoušeli  celkem 4 rybářské lodě. Ty nás přesvědčili o tom, že výběr je velmi důležitý a po zkušenosti bych rybářům doporučil pouze jednu z nich. Je totiž velký rozdíl, jestli zaplatíte sice méně peněz za výlet kolem pobřeží nebo jedete opravdu na ryby na oceán. Naše testovací výprava byla nakonec, myslím si, velmi úspěšná a doufáme, že se za rybami do Keni letos opět vrátíme.