Hitra Dolmoy
Po rybolovu na jezerech v nádherném prostředí švédského kraje Värmland se přesunujeme na norský ostrov Hitra. Cesta je po odpočinku v rybářském revíru Fredros o poznání kratší a poměrně rychle plyne. Příjemně nás překvapuje, že tunel na ostrov je již zdarma. Norové vždy inteligentně ruší platbu mýtného poté, co se jim vrátí náklady na stavbu placenými průjezdy aut.
Dolmoy se nachází na severní straně ostrova, naproti dalšímu ostrovu Froya. Místo je známé rekordními úlovky mníků mořských (český rekord z Dolmoy je 35kg/177 cm!!!) a mníkovců. Majitelé nabízí různě velké ubytování pro 2 – 10 osob. Ložnice mají maximálně 2 lůžka. K dispozici jsou 3 kryté filetárny.
Vítá nás radikálně odlišné počasí od 500 km vzdáleného švédského loviště, které jsme opouštěli za příjemných 25 stupňů. Tady je o 15 stupňů méně, což nás dost překvapuje a jsme rádi zato, že jsme si přibalili i teplé plovoucí obleky. Toto počasí se totiž za celý týden pobytu moc nemění. Studený severák nám tento červnový týden dost znepříjemňuje rybolov a dle názoru mého, i místních rybářů, ovlivňuje i četnost úlovků.
V rychlosti se zabydlujeme a již přebíráme výborné lodě Fisker o délce 7,5 metru (23ft). Loď je vybavena zcela novým motorem o síle 115 koní. Obrovskou výhodou tohoto místa jsou právě tyto čluny. Majitel je i jejich výrobce a proto nejstarší loď, kterou tady můžete dostat, je maximálně 2 roky stará. Dbá se tu především o bezpečnost hostů – lodě jsou vyrobeny tak, aby i po proražení dna zůstaly na hladině. Ve špatném počasí a rychlých přesunech oceníte kabinku. S lodí jsme dosáhli ve čtyřech lidech podle GPS max. rychlosti 47km/h!!! Proto není problém vyjet na delší túry na otevřené moře nebo známá místa v okolí ostrova Froya. Ve výbavě je i velmi kvalitní echolot s GPS mapou s ovládáním v češtině a náhradní nádrž s palivem.
Hned zvečera se vydáváme na rybolov a testujeme doporučenou „podkovu“. Bohužel bez záběru. Velikost vln se zvětšuje, proto mizíme mezi souostroví v okolí ostrova Froya. Daří se zdolat pár menších polaků a tresek obecných. Na zpáteční cestě se ještě zastavujeme u mělčinové tyče poblíž vjezdu do přístavu, kde na každý hod lovíme tresky tmavé, ale pouze malých velikostí.
Další den projíždíme souostrovím tentokrát na opačnou stranu, podél Hitry. Výsledek je téměř srovnatelný s předchozím. Užíváme si ale lehkou přívlač a kocháme se pohledy na norskou pobřežní přírodu. Lovíme na gumy především tresky obecné. V blízkém okolí ostrovů z chaluh naši nástrahu občas atakuje pěkný polak. Vítr se uklidňuje a po domluvě vysílačkou s našimi kamarády na druhé lodi se vydáváme k mělčinám na otevřené moře v mořské mapě zvaných „Tirevet“. Po rychlém přesunu nahazujeme vláčecí pilkry. Začínají brát tresky tmavé ale opět jen do velikosti 70 cm. Vítr se opět zvedá a s ním i vlny. Některým rybářům to nedělá dobře, a proto se vracíme zpět do klidnějšího prostředí ostrovů.
Další den potkávám u chat jejich majitelku Wenche Hoff v družném rozhovoru s místním rybářem. Připojuji se a líčím naši ne příliš dobrou úspěšnost. Díky němu na mapě objevuji místo, kde lovil slušné tresky tmavé a obecné - vlevo od Dolmoy za mělčinou zvanou Hallarrevet. Je zde hloubka až 250 metrů, ryby jsou prý většinou ve vodním sloupci, ale dost hluboko.
Neleníme a na místo hned vyrážíme. Je úplné bezvětří a na hladině leží lehká mlha, orientaci nám zlehčuje GPS. Na místě jsme za 15 minut a nástrahy jdou rychle do hlubin. První záběry na sebe nenechají dlouho čekat a na hladinu se vyvalí k našemu překvapení pěkné tresky bezvousé, někdy zvané „merlan“. Taháme je z hloubek více než 100 m. Průměrná délka je asi 65 cm, což je v podstatě trofejní velikost (dorůstá do 70 cm). Proud nás odnáší pomalu dál a merlani přestávají brát. Zato začínají tresky tmavé všech velikostí. Konečně zdoláváme i pěkné kusy o délce kolem 80 cm, největší 110! Na vláčecím prutu je to skvělý zážitek. Ryby bojují až do konce. To nejlepší ale přichází, když Michal tahá „svazek kelerů“. V hloubce téměř 80 metrů se jeho prut neskutečně ohne a naviják začne bzučet, šňůra mizí rychlostí blesku. Pod ní se začíná ukazovat spodek cívky, je třeba začít pomalu rybu „brzdit“ a pokusit se změnit směr úniku. To se daří pomalu, je cítit velká váha, stoupá nervozita. Vydrží tuto zátěž výbava i rybář? Vydrželi, na hladině se po 15 minutách vyvalí obří treska obecná. 125 cm a 18 kg, to není na Hitru špatné :-) Ryba zaútočila na zmítajícího se kelera, který byl poté opravdu k nepoznání.
Takže nakonec to přece jen přišlo. Je prostě třeba vydržet, ptát se, zkoušet, hledat...
Poslední komentáře