Vždy bylo mým snem rybařit v jihoevropských mořích. Při častých návštěvách chorvatského pobřeží, kdy jsem vyzkoušel všemožné druhy rybolovu a kdy jsem ulovil sice velké množství, ale pouze malých druhů ryb, mne tato idea opustila. Mým oblíbeným místem pro mořský rybolov se poté stalo Norsko. Obratem v mém přesvědčení, že Středozemní moře je již dávno bez ryb, bylo setkání na brněnském veletrhu. Skupina rybářů ze severní Moravy již několik let pravidelně navštěvuje moře v deltě španělské řeky Ebro, známé lovem kapitálních sumců. Ti se vyskytují v dolním toku a v přehradách nad deltou. O této záležitosti již bylo napsáno oprávněně mnoho a proto se tomuto tématu nebudu více věnovat. Přece jenom je i u španělských rybářů mořský rybolov v této oblasti mnohem populárnější i prestižnější záležitostí. Mé přesvědčení nakonec vzalo za své, když jsem se setkal s těmito rybáři znovu. Zhlédl jsem fotky s mnoha krásnými a pro mne, do té doby neznámými rybami a vyzvěděl maximum informací o tamních specifikách.

Proč právě okolí delty Ebra je tak vyhlášené a populární v celé Evropě? Důvod jsem se dozvěděl později, až při dlouhých diskusích se zkušenými rybáři, průvodci a majiteli pronajímaných a trolingových lodí Enriquem a jeho synem Adrianem. V okolí ústí řeky do moře se stahují za potravou, která řeka donáší, obrovská hejna sardinek a ostatních malých druhů ryb. Ty zase slouží jako potrava pro ty velké a to i z nedalekého Atlantiku. Této skutečnosti je třeba přizpůsobit i techniku lovu. Je velkou zajímavostí, že se mořské ryby stahují i poměrně vysoko proti proudu řeky, o čemž jsem se také na vlastní kůži přesvědčil. A naopak se sladkovodní ryby vyskytují velmi blízko ústí, hlavně kapři a to hodně velcí. Rybolov probíhá převážně z menších lodí se závěsným motorem, které jsou k tomuto dostačující. Pronajmout lze i větší lodě s motory nad 40 PS, ale na ty je již třeba oprávnění k řízení. Na rozdíl od Norska je třeba i rybářské licence, která platí 1 rok na moře i řeku a stojí do 15,- Euro. Děti do 15 let toto oprávnění nepotřebují. Rybolov není nijak omezen, co se týče počtu prutů, velikostí ryb, doby lovu apod. Dají se využít snad všechny druhy rybolovných technik. Nejúčinnější je ale, dle místních, přívlač a troling. Nejlepší nástrahou pak povrchový wobler, popper a twister, co nejvíce připomínající sardinku, plavaná s živou rybou, nebo malý pilkr s jednohákem. Nedoporučuje se používat pletenou šňůru z důvodu mnohem menších četností záběrů. Toto se bohužel odrazí v počtu ztracených ryb. Některé druhy jsou ale chráněny celoročně, jako exotická měsíční ryba.

Bylo rozhodnuto. Do okolí Riomaru, jižně od Barcelony a oblíbených letovisek jako Costa Brava a Dorada, jsem se musel z pracovních důvodů vydat, v ne příliš ideálním termínu pro rybolov, a to začátkem července. Touto dobou se zde prý běžně loví druhy velkých makrel, malých tuňáků a rejnoků. Byla to i dobrá příležitost vyvézt přítelkyni a syna s kamarádem k moři. Cesta po dálnicích Německa, Francie a Španělska proběhla celkem hladce a trvala asi 24 hodin. Do delty rovné jako stůl, osázené rýžovým poli a plné všemožného ptactva, včetně plameňáků, jsme dorazili v dopoledních hodinách. Po ubytování ve vile s vlastním bazénem, vzdálené 500 m od stanoviště lodí, jsem již netrpělivě vyčkával příjezdu pana majitele, abych domluvil plán pobytu a hlavně výletu na trolingové lodi s průvodcem. Pokládal jsem toto za prioritu našeho rybolovu pro získání cenných zkušeností, což se také později potvrdilo. Škoda, že první den nebylo počasí vzhledem k vlnám k tomuto vhodné. Vydali jsme se proto sami na menší lodi na obhlídku revíru a vyzkoušení nástrah, zakoupených v místním, výborně zásobeném obchodě, dokonce s českou obsluhou. V prvé řadě mne velmi překvapilo množství rybářů lovících na mušku, vytrvale mrskající vodu ze břehu i lodí. Také množství trvale vyskakujících ryb bylo fascinující. Rybolov první den již tak fascinující nebyl, vlny a asi i nedostatek spánku nás přinutil brzy opustit mořskou hladinu a věnovat se koupeli ve vlnách. Museli jsme se spokojit s úlovkem několika mořských jehlic ve velikostech okolo 70 cm, ulovených na stříbrný pilkr 40 gr. Tato ryba chutnala dle synova kamaráda jako kuře, ale podle Enriqua je to ta nejlepší nástraha pro vlečení za lodí, pro lov bluefish, samozřejmě vyzbrojená několika háčky a ocelovým lankem.

Další den již byl dohodnut očekávaný rybolov s průvodcem. Loď vybavená kvalitním echolotem, GPS navigací, potřebným rybářským materiálem, ale hlavně, řízená zkušeným průvodcem Adrianem. Jako první zastávka je zvolena „písečná kosa“ na konci řeky. Zde se ve vlnách loví sportovně ceněná ryba, zvaná v těchto končinách jako bluefish a lovená na hladinový wobler - popper. Nám ale nebyla bohužel souzena.

Poté vzal Adrian do ruky svůj dalekohled a vyhlížel racky, vrhající se střemhlav do vody, nejlepší to místo pro rybolov. Takových je zde opravdu mnoho, ale často se mění. Takže než dorazíte, vládne okolo klid a pohoda. Již druhý náš pokus je úspěšný. Do ruky dostáváme neobvyklou vláčecí soustavu. Průhlednou bublinu naplněnou vodou a za ní asi 1 metr, navázaný twister modré až stříbrné barvy, silně připomínající malou sardinku. Podle instrukce nahazujeme do míst, kde doslova vaří voda. Již první náhozy ukazují rychlé útoky dravých ryb těsně pod hladinou. První ryba na sebe nenechá dlouho čekat. Jsou to asi 30 – 40 cm dlouhé, krásně stříbrné ploché ryby, zde zvané pallometa a tuční kranasové. I tak malá ryba dokáže neuvěřitelně silně bojovat a na talíři je přímo vynikající. Když po jednom mohutném záběru vytahuji pouze bublinu, podle Adriana tato zubatá ryba, zvaná Bluefish, nedá rybáři bez lanka šanci. Když ryby přestanou brát, jedeme pomalu směrem na otevřené moře. I zde dno klesá pouze na 17 metrů. S napětím sledujeme echolot, který téměř nepřetržitě ukazuje hejna malých ryb, občas se objeví i něco velkého. Najednou se začínají objevovat velké rybí oblouky a my okamžitě zastavujeme. Dostávám informaci, že jde asi o velké pallomety, obrovské servioly nebo morčáky (mořský okoun). Do ruky bereme vláčecí pruty s pilkry 50 gramů, důvěrně známé z Norska. Adrian nás poučí jak na to a sám pouští do vod živou palometku, kterou předtím uložil do „bazénku“ na lodi a nyní vybavil dvěma háky. My zatím pilkry protahujeme celý sloupec vody ode dna až k hladině. Z našeho snažení nás vyruší hrčení multiplikátoru, na němž je nastražena živá ryba. To se už Adrian řítí k prutu a prudce zasekává, silný prut se ohne do tvaru luku a v tomto tvaru několik vteřin setrvává společně s protáčející se cívkou velkého multiplikátoru. Hladina adrenalinu stoupá všem zúčastněným, bohužel jen do chvíle, než se ryba vyháčkuje. Adrian suše konstatuje:“ Serviola má 20 – 30 kilo a opakuje situace z předešlého dne. Škoda.“

Po dalších marných pokusech toto místo opouštíme a přejíždíme dále podél pobřeží s „okem na echolotu“.

Brzy však zastavujeme a spouštíme naše pilkry. Netrvá dlouho a odhadem 2 metry nade dnem zasekávám rybu, která okamžitě vyráží směrem od lodi a roztáčí tak cívku mého navijáku. Tu ostatně ještě trochu povoluji, bojím se, aby mi nepřetrhla silon 0,25 mm, kterého mám ovšem hodně přes 300 metrů.

Po několika minutách ke mně přistupuje náš kapitán a doporučuje utáhnout cívku a začít rybu opatrně přitahovat, což již také činím. Ryba se rozhodně nevzdává a své útoky ještě několikrát zopakuje. Po dvaceti minutách boje si však lehá definitivně na hladinu. To už ale Adrian směřuje loď k místu, kde se ryba vynořila a bere do ruky z mého pohledu poněkud malý podběrák. Nicméně rybu se daří podebrat a už se mrská na palubě. Je to krásný, větší druh palomety okolo 90 cm (dle Adriana ale menší jedinec), který mi i přesto udělal velkou radost. Při dalších zastávkách zkoušíme lov nad vraky, leč bezúspěšně. Po osvěžující koupeli v teplé vodě se vracíme do přístavu, kde dostáváme všechny ulovené ryby na zpracování. Do míst, kde jsme lovili, se bez problémů lze dopravit i na malé lodi, což později i využíváme.

Přece jenom nám fotky krásných sumců, zhlédnuté u pana majitele, nedají spát a další den se věnujeme lovu těchto ryb. Vypravujeme se na lodi proti proudu řeky na doporučené místo u ostrova nad městem Deltebre. Cestou míjíme několik rybářů, lovících z masivně zarostlých břehů i zdechlinu sumce asi 160 cm dlouhého, který nás opět trochu naladil. Po asi hodině a půl jízdy nalézáme vhodné místo k zakotvení a nastražujeme zakoupené úhoře. Netrvá to dlouho a rozezní se signalizátor prutu, nalíčeného pod mostem. Z něho také sledují naši dva mladíci průběh celé akce. Jeden křičí: „Velká ryba,“ druhý: „Ale není to sumec“. K našemu překvapení nejde opravdu o sumce, nýbrž o 100 cm velký exemplář mořského bluefishe. Ukázal se nám několika nádhernými skoky nad hladinu, ale několik málo centimetrů od břehu se mu daří překousnout 1 mm tlustý návazec a okamžitě mizí v hlubinách. Další záběry ryb nás už dnes míjejí a k večeru se z posledních zbytků benzínu vracíme s houfy komárů do kotviště.

Poslední den lovíme menší kousky palomet a kranasů a syn se na vlastí kůži přesvědčuje, jak bolí žehnutí letos nadmíru přemnožených medúz.

Od majitele se ještě dozvíme, že toto období není zdaleka ideální na rybolov, oproti jaru a brzkému podzimu. Tak snad někdy příště.

Mořský rybolov ve Španělsku je velmi dobře dostupnou záležitostí pro české rybáře, kteří hledají bližší alternativu k mořskému rybolovu v Norsku. Asi nelze čekat takové množství ryb jako v Norsku, ryby zde ovšem jsou a to i větší. Pyrenejský poloostrov nabízí i výbornou možnost rodinné dovolené, kdy manželku a potomky uložíte na některou zdejší písečnou pláž a sami se věnujete svému koníčku. Na výběr je zde velké množství apartmánů a domů, různých velikostí a výbav, některé s vlastním bazénem.

Více informací o ubytování a nabídce lodí získáte na www.fisherman.cz nebo na telefonech 607 825 51 a 568 421 133